Po roční pauze jsme opět uspořádali závody žebříčku Západočeské oblasti. Jo, ještě jsme to asi nezapomněli. Centrum u rybníka na Andělské Hoře bylo fajn, louka posekaná, občerstvení, počasí fungovalo taky, v pátek jsme tedy trochu zmokli, zkrátka krásný výživný víkend. Přestože pořadatelů bylo letos méně, vše šlapalo jak hodinky a v podstatě ani žádná výtka nebyla, jen kladné, až hodně kladné, ohlasy některých ze skoro 300 závodníků. K tomu nám pomohla i nová mapa v lesích okolo letiště, kde největší úspěch sklidily části, které jsme pracovně pojmenovali „karlovarská skandinávie“ – krásné louky se zelenými ostrůvky a nespočet mokrých rýh.
Všem co přijeli patří velký dík, byl to snad pro všechny intenzivní zážitek.
O tomto víkendu jsme si zazávodili pod taktovkou ašského oddílu OB u obce Hůrka, jižně od Aše. Na programu byly dvě klasiky, takže parametry tratí se pro oba dny téměř shodovaly. U sobotního závodu pod názvem aprílový jsme očekávali odpovídající počasí, ale nakonec byla trochu zima, prosvitlo i sluníčko, ale nespadla ani kapka. Moc podiových umístění jsme nezískali, ale mezi závodníky vládla spokojenost z příjemného závodu. Zato v neděli, kdy se konal již 60. ročník Ašského štítu, jsme si užili více sněhu než během celé zimy. Sníh pokryl vše nepříjemné v lese jako klacky, borůvčí, bažiny i neschůdné cesty, takže na první pohled krásný les. Ovšem klouzání z kopce i do kopce, po kotníky ve sněhu a brodění potoka dodalo orienťáku zase rozměr, na který jsme již dávno zapomněli. Dost závodníků pro jistotu ani nepřijelo, dost závodníků vzdalo během závodu, ale v podstatě vyhrál každý, kdo dorazil do cíle.
OB sezóna začala už před několika týdny, ale pro některé z nás byly první závody Západočeského žebříčku letošní premiéra. Úvod sezony nás zavlál do Plzně, kde borci z KOS připravili tři závody ve dvou dnech. Počasí bylo letní, na začátek dubna vskutku nevídané, dokonce padl historický rekord v nejdřívějším prvním tropickém dnu v roce (České Budějovice 30,7C). Dalším lákadlem byly terény, na kterých se bude běhat nadcházející MS OB juniorů, proto se na závody sjelo přes 400 závodníků, dokonce z několika evropských zemí, z Nového Zélandu a USA. Z našeho oddílu dorazilo okolo 15 závodníků. Také jsme tu přivítali, i když ho vlastně nikdo neviděl, nového člena oddílu Oleksandra.
Sobotní dopolední sprint byl postavený v Lobzech, z poloviny vedly tratě v zástavbě, kde se nedalo moc pokazit, druhá půlka nás zavedla do lesoparku se spoustou zeleně, kopečků, umělých objektů, vody a cestiček. Na první pohled též snadná záležitost, ale unavená hlava, začátek sezony a rychlý přechod do zeleně spoustě závodníků zamotal hlavu. Nakonec naši závodníci obsadili přední místa, za zmínku stojí 3. místo Moniky Žandové v D35. Závod byl vypsaný i jako Mistrovství západočeské oblasti, kde už na bednu vylezlo z našich řad více lidí. Již zmíněná Monča Ž. obsadila 3. místo, dále Jana Šplinarová (D55) 3. místo, Lukáš Štěrba (H14) 3. místo, Honza Dítko (H45) aby nekazil partu 3. místo.
Odpoledne jsme se sešli okolo 3 hodiny na louce u Kyšic, kde to pro neznalého projíždějícího muselo vypadat jako na podařené technoparty, jen ta muzika byla normální a tlumenější. Krátkou trať místní postavili v nedalekém lese plném jam, kup, kamení, cest, klacků v borůvčí a nakloněných rovin – jak ho sami organizátoři označují „klasický plzeňský les“. Našim se dařilo tak nějak průměrně, jen na bednu to tentokrát nikdo nedotáhl.
V neděli jsme měli krásné centrum u Ejpovické nádrže a už od rána bylo cítit, že nás v lese na klasické trati čeká pekelné teplo. Čekalo, ale nejen to, i prudké srázy bývalých výsypek, pichlavé ostružiní a trnky, ale i krásný čistý les, zkrátka od všeho trochu. Obtížnost terénu nám ještě teď připomínají nesčetné škrábance po celém těle, ale i bohužel zlomená ruka Ireny S. Zkrátka Kokotský les dostál svému jménu. A jak se našim 17 závodníkům vedlo? Vycházející hvězda Monika Ž. vyhrála kategorii (D35) a Lenka Kubátová D(65) byla třetí.
Všem medailistům gratulujeme a ostatním za snahu a vůli vlastně taky!
Vřelý dík patří hlavně organizátorů, kteří ve dvou dnech postavili tři moc pěkné závody, které se určitě museli všem líbit. Krásný rozjezd sezony Tutamďáci!
Skutečně chladné podzimní počasí nás přivítalo v krásném zázemí kempu u Krchleb na jihu Plzně.
Pro sobotní závod si borci z Lokomotivy připravili krátkou trať, ale vzhledem k obtížnosti postupů jsme často „jeli“ jako ve vláčku. Spousta bažin, potoků a hlavně jam i rýh nás nenechali polevit v koncentraci. I tak tam mnozí našvihali spousty chyb.
Klasika na mapě Vytuněná Výtuň dostála svému názvu. O naběhané kilometry nebyla nouze a tak volba správného postupu rozhodla o konečném umístění. Jako o život běželi všichni.
Pro tu nejlepší cenu – výborný Krchlebský koláč si v závodech došly: 2x Verča Kubínová, Marcelka Žandová, Mary Žandová a Lenka Kubátová, která nevydržela na vyhlášení – tímto jí děkujeme 😊
Umístěni na 3. příčce se museli spokojit jen s diplomem a příště holt více zabojovat.
Děkujeme Plzeňákům za super organizaci a připomenutí, že nemáme ani přes zimu zahálet. Protože když je líná hlava, trpí celé tělo…
Po roce jsme se opět sešli na vyhlášeném West cupu pořádaném nejdeckým NEK. Krušnohorci zaktualizovali loňskou mapu a poslali nás do známých prostor, tentokrát z jižní části Jeleního hřbetu s centrem nedaleko Vlčince (Velflingu). Jestli ale „známé“ prostory byly výhoda, by se dalo hodně polemizovat. Centrum závodu pořadatelé vymysleli na krásné prosluněné louce, tedy kromě páteční etapy, kdy v 900 m.n.m. bylo 10 C a pršelo jako z konve. Zbylé dvě etapy byly již za krásného babího léta, až se nám za to pořadatelé omlouvali. V lese se od loňska nic nezměnilo, takže nás čekaly bažiny, kopce, skalky, špinavý i čistý les, spousta vodotečí jak podle pravítka a kleč po obvodu PR Oceán.
Páteční krátká etapa byla hodně výživná a to nejen díky dešti a celkem zašitým kontrolám v nepřehledném terénu. Důsledkem toho všeho bylo, že spousta závodníků ani nestihla 80 minutový časový limit. Naštěstí organizátoři byli tolerantní a pomalíky z třídenních závodů nediskvalifikovali.
Sobotní a nedělní klasiky už byly za krásného počasí a mladí stavitelé z NEKu je postavili zajímavě a též výživně, jak jinak. Připravili pěkné postupy a volby – dlouhá rychlá cesta oproti „fikačce“ špatně průchodným vlhkým lesem a klečí. Krása. K vloženému sobotnímu nočnímu brutal závodu se opět z našich nikdo neodhodlal.
Z našeho klubu SKV se závodů zúčastnilo 17 borců a někteří obsadili i celková místa na bedně.
Mistrovství oblasti na krátké trati a klasická trať.
Poslední předprázdninové oblastní závody proběhly v pěkném prostředí, zalitém Sluncem a pravou závodní atmosférou (někteří měli výhodu znalosti z loňských „B“ závodů). Ale také si do terénu rýh, jam, skalek i skal některé nešťastnice už na začátku odebraly jinou mapu, čímž si výrazně závod prodloužily a tím se dost odrovnaly (netřeba jmenovat, výsledky mluví za vše, viď Terko a Mary).
Také se některým nepodařilo všechny kontroly dohnat a označit, takže zklamání a těšení se na další závody (asi bylo dost teplo Luky?) Skvělé výkony podávající Jíťa, Honza Turek – bedna je vždy úspěch, takže jsme mohli zajásat a zatleskat při vyhlášení výsledků s pěknými cenami (Kralovice nezklamou).
Nadějná, učenlivá a dozrávající Jana Kubínová, se v kategorii mladších, ale akčních babiček, vyvarovala chyb, a to se vyplatilo, takže krásné 7.místo bylo velkým úspěchem-gratulace. V náročném terénu se nám zranil Vašek, ale i s odřeninami doběhl na pěkném 5. místě. Také proto si vzal v neděli Valeri do svých rukou a tréninkově prošli trať v poklidu. To naopak Jana K. si pro klasický závod vybrala (jak říká s oblibou) správnou kategorii, opět se vyvarovala chyb a slavila úspěch 2. místem. Jen tak dál!
Neděle byla fyzicky náročnější jak převýšením, tak délkou a v tom teple a vyschlém lese i na dehydrataci. Občerstvení pak na shromaždišti mělo co nabídnout, takže jsme si pochutnali a oživilo nás to. Jak poznamenal Honza Novák, v sobotu byl terén zajímavější a moc hezký, takže ti, co nebyli, mohou jen litovat. Byla to i dobrá příprava na Bohemku, takže ať se zase brzy shledáme.
Uplynulý prodloužený květnový víkend jsme se vydali na sever Mariánských Lázní poměřit síly na tradiční Jarní trojúhelník .Centrum všech 3 etap bylo na jednom místě,v dochozí vzdálenosti na všechny 3 starty a s cílem vždy na shromaždišti.Počasí nám přálo,teploty byly akorát běhací.Pro milovníky bolavých nohou pořadatelé přistoupili k verzi 2 etap v jeden den,a tak se v sobotu dopoledne konal městský sprint, který nás zavedl přímo až ke zpívající fontáně.Nebyl to nikterak záludný sprint,jak bývá v podání stavitele Luďka Bartoše zvykem,přesto se pár chybek udělat dalo.Mezi dopolední a odpolední etapou se přelilo osazenstvo našeho klubu,kdy Dítkovi mířící na kolonádu K.Varů tleskat Markétce,která s KSO jako 1.houslistka
zahajovala lázeňskou sezónu,vystřídali Kubátovi posílení o vnoučata a synátora.
2.etapa nás proškolila zejména fyzicky,musely se hodně zvedat nohy přes bordel a ve finální části trati si nohy v bažině smočili snad úplně všichni.Posilněni místními zákusky a kávou z přilehlé Lesní kavárny jsme se vydali nabrat poslední síly domů do vlastní postele a cestou jsme se trumfovali ,koho závody odrovnaly víc.
V neděli k nám byl stavitel přívětivější a vybral čistší les.Kdo zvládnul nástrahy měřítka mapy 1:15000 a vyšlápnul krpály na první kontroly,mohl se v cíli odměnit opět nějakou dobrotu.
Teď máme naštěstí 14 dnů čas na regeneraci a potom nás čeká Sokolovský krvák,kde nám Rambo určitě nenechá nic zadarmo…
Tak hurá – o víkendu byly první letošní závody v OB. A nebyly to žádné závody kolem komína! V loňském roce se uspořádal 1. ročník seriálu Czech O-Tour, a protože tento formát závodů byl velmi úspěšný, v letošním roce pokračuje pod názvem Kwak Czech O-tour 2023. Pořadatelem je Český svaz orientačních sportů vždy s lokálním klubem v zajímavých oblastech.
První část, o tomto víkendu, uspořádali s ČSOS Kosáci. Na Plzeňsku bude příští rok probíhat Juniorské mistrovství světa v orientačním běhu, proto jsme si vyzkoušeli jakousi generálku.
Shromaždiště bylo v areálu golfového hřiště Dýšina, které se během víkendu proměnilo spíšev prostor pro pořádání závodu Gladiator Race. Ale na to jsou orientační běžci zvyklí a přijelo jich každý den 1.000.
Jako vždy měli Kosáci vše dokonale zmáknuté. Od parkování, přes zajištění samotného závodu, ubytování, až po catering. A aby toho nebylo málo, tak ještě v sobotu večer uspořádali Mistrovství oblasti v noční OB – Lucifer cup.
Zajímavostí je mobilní aplikace OTour monitorující kompletní dění závodů Czech O-Tour i tipy na výlety v okolí závodů.
Jak se komu v lese dařilo zjistíte z výsledků (viz odkaz)
Mlha, prosvítající sluníčko, kýble vody v trávě, tak to nás přivítalo na posledních letošních žebříčkových závodech, kterých se ujali Oňáci. Centrum postavili na louce nedaleko Hlubokého. Muzika vyhrávala, koláče a jiné domácí mňamky byly připraveny, to se to šlo do lesa. V sobotu nás čekala krátká trať, poběhali jsme si v píchavém křoví, nádherných loukách po bývalé vesnici Popov, ale i v čistém lese, kde ani kamení nechybělo. Sprint jak má být.
Nedělní klasika nás zavedla více na západ, delší přeběhy a kopce nebyly výjimkou, takže mnoho z nás bylo šťastných, když v dálce zahlédli ceduly CÍL.
Jako obvykle, někomu se hodně dařilo, někdo by na závod nejraději rychle zapomněl, prostě klasika.
