Až na vrcholky hor se zpívá v jedné písničce a my jsme se tam také vydali s pořádáním závodů. Závody na Vítkově hoře byly za odměnu, nejen zajímavým a různorodým lesem, ale i krásným a neutuchajícím pohledem na lázeňské město Karlovy Vary. Krásnější výhled byste hledali. To mohli ocenit i závodníci, kteří dva dny brázdili tamními lesy, někdy dost dlouho a s jazykem na vestě, se nakonec podívali i do města. Lázeňská zóna jim byla pro tyto sprintové závody zapovězena, ale krásné sídliště Drahovice, které ve své době bylo výzvou i pro architekty kvůli 10% terénnímu sklonu, bylo výzvou i pro naše závodníky. Někteří měli problém již na startu se zorientovat, ale nakonec to všichni zvládli a měli možnost vybírat zajímavé postupy, což právě umožnila různorodost architektury v daném místě.
Oba dva dny nám přálo počasí, závody i přes to, že jsme byli pořádající oddíl se nesly v pohodovém duchu jak mezi závodníky tak v týmu, což dokazuje i zájem nejen pro les a mapu, ale i skládku blízko shromaždiště, která ukrývala pro malé i velké mnoho tajemství.
Někteří naši závodníci neodolali a i přesto, že vypomáhali, do lesa prostě museli jít. Těm, kteří reprezentovali a uspěli jako byli Nováková Julie, Řehořek Tomáš, Hnyk Michal, Frühaufová Julie, Turek Jakub blahopřejeme!
Závod by možná šlo uspořádat bez drobných nedostatků, ale jak praví židovské moudro “ dokonalý je jen sám bůh“. Tak zase příště!
Tereza V.
